Top Foto   ZUS Ilji Hurníka
 

Pan profesor Ilja Hurník o naší škole:

Kdykoli vstoupím do této školy, vždycky se potěším pohledem na děti, dotčené uměním, což je znát i na jejich chování, vyjadřování, možná i na vzhledu. Vždycky se nejdřív zastavím u jejich obrázků na stěnách. Jedny jsou hezké, protože roztomile naivní, jiné, protože už obratné. Tuhle malému malíři ukápla kaňka, ale to nic, udělá se z ní obláček či květinka a je to zase pěkné. Malí muzikanti to mají těžší, umáknou-li se, je to chyba. Ale v jejich hře vidím totéž co u malířů, potěšení, hravost. Pravda, mají za sebou práci, námahu, té je zapotřebí k vniknutí do každé hry, i do žolíků či ping pongu. Ale není tu znát kantorský dril. Nezažil jsem nikdy trému. Ostatně, co by to bylo za hráče, kdyby měl ze hry strach? A je tu i orchestr. Zde musí mladý muzikant umět ještě cosi navíc: slyšet, co hraje ten vedle. A řekněte, není-li schopnost pozorně vyslechnout, co hraje či říká někdo druhý, tak důležitá pro souhru kdekoli, i v rodině a manželství!

Mívám tu na očích i maminky a babičky, čekající, až vnouček dohraje a přivedou jej domů. I ony přispívají k ovzduší školy a jeho pohodě. Vždyť vědí, že přispívají dětem k tomu nejlepšímu, čeho se jim v tom věku dostává.

Jak tuto školu chválím, mohl bych vzbudit dojem, že chválím sebe. Jenže na její úrovni nemám zásluh. Ty mají její učitelé, rodiče a hlavně děti samy. Tím vděčnější jsem za čest, které se mi jejím pojmenováním dostalo.

Ilja Hurník

Přepis rozhovoru bývalé ředitelky školy MgA. Evy Glückové s Markétou Hýlovou, redaktorkou Českého rozhlasu 6, vysílaného dne 8.12.2007:

 

Jak je to nyní s lidovými školami umění? Co všechno už z „lidušek“ zmizelo a kolik dětí je navštěvuje? Jsou „lidušky“ to samé jako v dnešní době Základní umělecké školy?Jaký je v tom rozdíl? Existují ještě vůbec lidušky?

„Lidušky“ se transformovaly do Základních uměleckých škol. Nevím, jaký měly tenkrát lidušky statut, v té době jsem ve školství nepracovala, ale po revoluci v roce 1989 dostaly statut školy. Což je pro nás strašně důležité, protože podle školského zákona patříme do základního školství, máme tedy všechny výhody ale i povinnosti škol.

 

My jsme teď právě v Základní umělecké škole Ilji Hurníka. Co všechno se u vás vyučuje?

 

Jsme čtyřoborová škola, to znamená, že máme hudební obor, výtvarný, taneční a literárně dramatický. Gró té výuky je v hudebním oboru, kde máme asi 600 žáků pak jsou ty menší obory, výtvarný obor, kde máme asi102 žáků, v tanečním asi 60 a v literárně-dramatickém asi 40 žáků.

 

Říkáte, že největší zájem je o hudební obor, je třeba nějaký obor od té doby co Vy jste sem nastoupila, který vymizel, o který nebyl vůbec žádný zájem a který se třeba už vůbec nevyučuje?

 

Když jsem nastoupila v roce 1993, tak jsme měli docela velké oddělení akordeonu. Paní učitelka odešla, nějaké žáky si odvedla a postupně se to úplně vytratilo. Několik let nepřišel k přijímacím zkouškám na akordeon ani jeden žák a tím pádem odešel i pan učitel. Je to jediné oddělení, které zaniklo od té doby, co já jsem nastoupila.

 

Co se týče hudebních nástrojů, o co je u vás ve škole největší zájem?

 

Tradičně je to klavír, to je největší oddělení. Pak jsou to dechové nástroje, smyčcové a nejmenší je kytarové oddělení. Ale pravda je, že ještě třeba před deseti lety byly kytary docela frekventované a byl o ně velký zájem. Ale mění se to ve vlnách. Teď bych řekla, že je velký nárůst zájmu u dechových nástrojů, saxofony a klarinety, a kupodivu na ně hrají i holky – máme hodně žákyň na klarinet a saxofon.

 

Kdy vůbec by měly děti začít chodit na základní uměleckou školu nebo kdy už je třeba i pozdě na to, začít s hudebním nástrojem?

 

Pozdě není nikdy. Na některé nástroje, třeba na housle, nemůže žák začít v deseti letech, protože prstíky už jsou velké, takže pokud přijde nějaký zájemce tak ho přemluvíme na violu, kde je začátek pro starší žáky snazší. U nás začínají děti chodit do přípravné hudební výchovy od 5 do 7 let, v 7 letech pak pokračují do 1. ročníku. Děti, když jdou na nástroj, by už měly umět číst, aby mohly také chodit na hudební nauku. Proto u nás začíná 1.ročník v druhé třídě základní školy.

 

A co dospělí? Můžou dospělí začít hrát na hudební nástroj? Vy jste sice říkala, že nikdy není pozdě, ale přesto, není to trochu obtížné?

 

Vysokoškoláky také máme, máme i začátečníky. Ale tam je problém spíše s financováním než to, že by nemohli chodit nebo že by bylo pozdě. ZUŠky patří do regionálního školství, na žáky dostáváme nějaký balíček peněz od státu, vysokoškoláci jsou zase financováni z jiného balíku peněz a my když vezmeme ke studiu vysokoškoláka, tak na něj nedostáváme žádnou dotaci. Takový student si studium u nás musí platit, měl by hradit 100% neinvestičních nákladů, ale my to tak striktně nedodržujeme. I tak je jeho úplata za vzdělání jednou tak vysoká.

 

Když se v současné době rodiče rozhodnou, že dají dítě v 5 nebo 6 letech do ZUŠ na hudební obor, jak je to s placením? Vy jste právě říkala, že třeba u vysokoškoláků je to trochu problém. Kolik platí rodiče, kolik je dotace ze státního rozpočtu na jejich dítě?

 

Státní dotace jdou na mzdy učitelů a provozních zaměstnanců a jejich zdravotní a sociální pojištění. A to je největší položka v rozpočtu naší školy. Žáci si platí jenom provozní náklady. Např. když naše škola má rozpočet 12 milionů, tak přes 9 milionů jde na mzdy plus 37% na „odvody“, a to je to, co dostáváme ze státního rozpočtu. 2 miliony vybereme od žáků a to jde na všechno ostatní – na nákup nástrojů, na údržbu nástrojů, teplo, světlo atd..

 

Pojďme teď zpátky k oborům, které se učí tady u vás na ZUŠ Ilji Hurníka. Už jsme probraly tu hudební část, pojďme teď k dramatickému oboru. Kolik dětí má zájem o jiné než hudební vzdělání?

 

Dvě třetiny žáků naší školy jsou na hudebním oboru a třetina je na kolektivní výuce (výtvarný, taneční a literárně-dramatický obor).

 

Proč je jich méně než na hudebním oboru?

 

Protože základní školy v odpoledním režimu nabízejí svým žákům všechno možné. Výtvarné kroužky, keramiku, tance, aerobic, ale i dramatické kroužky. Pokud vím, právě dramatické kroužky fungují na hodně školách, vedou je třeba vychovatelky v družinách nebo učitelky českého jazyka. Takže konkurence v těchto oborech je daleko větší. Nemluvím o úrovni, u nás jsou všichni učitelé akademicky vzdělaní, jsou absolventy vysokých uměleckých nebo středních uměleckých škol, což v základních školách nebo Domech dětí a mládeže není. Každý rodič se rozhodne, jestli chce dát dítě na dramatický obor k nám, nebo jestli dá dítě do dramatického kroužku do družiny. To už je každého věc.

 

Myslíte si, že by někdy v budoucnu právě ta konkurence kroužků při základních školách mohla vymýtit výuku na základních uměleckých školách?

 

To určitě ne. V souvislosti se zpracováváním sebehodnotící zprávy, kterou jsem letos zpracovávala poprvé, jsem si zjišťovala všelijaké údaje i na matrice a obvodním úřadě. Na základě toho si uvědomuji, že dětí v základních školách neustále ubývá a u nás jich přibývá. To znamená, že nůžky se rozvírají. Percentuelně k nám chodí stále více žáků základních škol.

 

Vy jste během našeho rozhovoru zmínila domy dětí a mládeže. Jaký je rozdíl mezi touto institucí a institucí základních uměleckých škol?

 

My jsme umělecké vzdělávání a Domy dětí a mládeže jsou zájmová činnost. U nás je vzdělávání komplexní. Dítě přijde do přípravné hudební výchovy, pak jde do prvního ročníku, druhého, třetího.. až sedmého, tam má závěrečný koncert. Každý rok dostává vysvědčení. Je to prostě ucelená výuka. První cyklus má 7 let, druhý cyklus 4 roky a pak ještě mohou naši absolventi po ukončení těchto dvou cyklů pokračovat ve studiu pro dospělé. Zatímco Domy dětí a mládeže nabízejí všechny možné aktivity a dítě tam může přijít jednou, dvakrát, třikrát, líbí se mu – pokračuje, nelíbí se mu – přejde do jïného kroužku. Přijde 4x na keramiku, pak se rozhodne, že půjde tancovat. Toto není umělecké vzdělávání, to je zájmová činnost.

 

Znamená to také, že pokud dítě přijde do základní umělecké školy a následně by se chtělo hlásit na konzervatoř, že ho vaši pedagogové připraví?

 

Určitě. Těch dětí není málo, které naši pedagogové už připravili ke studiu na Konzervatoř nebo jinou uměleckou školu. Máme žáky, kteří v současné době studují nebo již absolvovali Konzervatoř nebo DAMU nebo výtvarnou školu. Naši učitelé jsou dostatečně erudovaní, aby připravili žáky k přijímacím zkouškám. A musím říct, že máme 99% úspěšnost, tzn. kdo se hlásí, bývá přijat.

 

Poslední otázka míří na základní umělecké školy jako celek. Když jsem pátrala po tomto vzdělání na internetu, tak jsem těchto škol v Praze nenašla až tolik. Myslíte si, že to je trend, aby se prosadily a ucelily ty staré známé základní umělecké školy?

 

V Praze je ZUŠek, pokud vím, asi 26 a myslím, že to je tak akorát. Např. na Praze 2 jsme my jediná ZUŠka. Celkově v republice jich je rozhodně 300 nebo 400, což je docela hodně a jejich počet se nemůže zvyšovat. Jedině pokud by např. v okrajových částech velkých měst, kde je teď nárůst obyvatel, chtěli navýšit kapacitu tamních ZUŠ, tak jim musí některá škola z centra, kde žáků ubývá, místa jakoby darovat. Konkrétně v Praze žáků v ZUŠ nemůže přibývat, místa pro žáky se musí jen přelévat ze školy do školy.

 

 
Novinky:
05.11.2018
Srdečně zveme všechny zájemce na další díl cyklu "Vinohradských klavírních seminářů". Setkání se uskuteční v pátek 9. listopadu od 9:00 do ...
Více >
 
05.11.2018
Folklórní soubor Kolíček získal na mezinárodní soutěži "Podzimní hvězdopad" 1. cenu, titul laureáta a diplom...
Více >
 
05.11.2018
První zkouška samostudia hudební nauky se bude konat ve středu 7. 11. od 16:15 do 18:00 v učebně hudební nauky (číslo 4). ...
Více >
 
Copyright © 2008 - 2018 ZUŠ Ilji Hurníka